zůstali dnes jen hrabata z Valdšteina, kteří na erbu rozečtvrceném čtyři lvice mají. Zdali šlechtický rod Čeňků z Vartenberka s erbem Vartenberským pochází přímo od našich Markvarticů, nemohu na ten čas určitě říci. V úřadech a důstojnostech zemských nalezli jsme 7 nejvyšších purkrabí pražských, 4 nejvyšší hofmistry, 1 nejvyššího maršálka, 6 nejvyšších komorníků, 3 nejvyšší sudí, 2 sudí dvorské, ode XIV. století všechny nejvyšší číšníky, od XVII. století všechny nejvyšší kraječe, 1 nejvyššího písaře, 1 podkomořího, 4 nejvyšší mincmistry, 1 purkrabí kraje hradeckého, 2 podkomoří králové, 2 purkrabí hradu Pražského.
Jan de Zobzin, soudce Litoměřický (1282.), jenž dle erbu „ze Sebuzína“ se nazýval, náležel k rozrodu vladyckému, který na erbu svém tři podkovy měl, dvě v hoření části nahoru otevřené, jednu v dolení části dolů otevřenou.[1] Téhož erbu užívali vladykové z Hostivic (u Unhoště), Vršové ze Sadlna (u Slabec na Rakovnicku), Chmelíčtí z Vlčíhory (u Hořovic), Krtkové z Božího domu u Skuče a Pruskovští z Pruskova na Moravě. Nemáme příčiny, proč bychom sem nepostavili též vladyky, kteří jedné podkovy užívali, jako vladykové z Libochovan, z Měrunic, ze Všechlap, Patokryj, ze Želenek na Bělsku (v oukrají města Bíliny), ze Semína a z Kladrub u Labe, ze Hliníku (u Mladé Boleslavi) a ze Šatavy, nevíme které v Čechách. Spojitosť rodinnou všech těchto šlechtických rodů naznačil již Hájek tím, že je pany Bilíny nazval, snad dle polského erbovníku, kde znak tří podkov belinou nebo bialynou se jmenuje. Za války třicetileté vymřel rozrod tento Želinskými ze Sebuzína i Vrši ze Sadlna.
Zlatá hvězda osmirohá na modrém štítě jest po německu mluvící znak českých pánů ze Šternberka, kteří ode dob pradávných jak v Čechach tak na Moravě bohatstvím a důstojností se stkvějí v řadách šlechty české. První pečeť se hvězdou známe z roku 1284.[2], Jaroslav ze Šternberka v brnění oděn jsa drží v pravici prapor se hvězdou, levice drží jilec meče, který zakrývá štít trojhranný země se dotýkající se hvězdou, jakouž také na prsou na krunýři spatřuješ. Hlava přikryta jest kloboukem dvourohým, podlouhlým, s jehož levého rohu pentle dvě dolů až k levému lokti visí, obličej zakrýt jest spuštěným hledím helmice. Šternberkové založili v Čechách záhy dvě větve Konopišťskou a Holickou, kteráž poslední r. 1712. vymřela, potomci větví moravských žijí ve Slezsku. Šternberkové stali se hrabaty r. 1662. a v pamětech národa našeho vždy jmenovati se budou s největší vděčností jména dvou Šternberků hrabat Kašpara a Františka, kteří velikých zásluh o znovuzrození jazyka i literatury české si získali. V seznamech hodnostářů zemských v Čechách a na Moravě velmi často jméno toho rodu se opakuje: V Čechách naleželi k nim 4 nejvyšší purkrabí, 1 nejvyšší hofmistr, 1 nejvyšší maršalek, 6 nejvyšších komorníků, 5 nejvyšších sudí, 1 nejvyšší kancléř, 4 sudí dvorští, 2 presidentové nad
