Stránka:Martin Kolář - Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300 - 1883.pdf/14

Tato stránka byla zkontrolována

14


o jehož předcích Miroslavu a Střezimírovi Dalemil již roku 1130. vypravuje.

Od pěti synů Pótových pošli vladykové ze Křesína (na Ohři), ze Šebína (naproti Křesínu) a z Kamonice (u Budyně), ale vymřeli již v XV. století. Odkud si pan Póta jméno „z Risenberka“ vzal, nepodařilo se nám posud vypátrati.

Beneš z Doupova měl r. 1281. v erbu svém dle Millauerova spisku Der deutsche Ritterorden in Böhmen, na str. 129., volavku, kterou bych spíše na čápa vykládal. Blízcí totiž vladykové z Moravěvsi mají ve starší době (1372.) rozečtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém poli čáp, v ostatních dvou polích trojčáří jest, které sobě pozdější vladykové z Doupova všichni oblíbili a s nimi stejnorodí Budovcové z Budova, kdežto vladykové z Moravěvsi na Hostivicích čápa měli. Doupovcové z Doupova, jak se potomci páně Benešovi nazývali, rozrodili se po celých Čechách, ano i na Moravě a vymřeli v Čechách v okolí Táborském Mandalenou Dohalskou roz. Doupovkou z Doupova a na Vlčovsi r. 1687., v Annaberku v Sasích, kam se po bitvě bělohorské pro víru z Čech vystěhovali, teprve v XVIII. století.

Werner, rychtář Německobrodský, nesl na erbu svém z roku 1281. tři usně uprostřed spojené, každou do jednoho kouta štítu obrácenou.[1]

Vedle erbu dvou ostrví nejmocnější v severovýchodních Čechách byl erb lvice, kterou měli Markvartici na svém štítě. Náleželi k nim pánové z Ralska, z Lemberka, ze Zvířetic, z Michalovic, z Vartenberka, z Valdšteina, z Rotšteina, z Velešína, z Veselé, z Děčína, z Tuchoměřic, ze Skal, z Kumburka, vladykové ze Železnice (také ze Železna řečení), z Veselice a mnoho jiných.

Jako u Vítkovců a Drslaviců udrželo se také v tomto rozrodě podání o původním spolku rodinném, zobrazené pověstí a medaillí o 24 synech jednoho pána z Valdšteina.

Nejstarší pečeti se lvicí zachovaly se nám tři z r. 1283.: Zdislava z Lemberka, Beneše z Vartenberka, Jaroslava z Lemberka a kus pečeti Jana z Michalovic,[2] všickni čtyři pánové mají lvici v pravo kráčející s pravou nohou nazdviženou. – Na konci XIII. a na začátku XIV. stol. změnily si některé rodiny Markvarticů svůj erb a místo lvice přijali Vartenberští, Zvířetičtí a Michalovští rozpůlený štít, jenž pravé pole měl zlaté a levé černé, také bílé a černé. Nejstarší rozpůlený erb známe z r. 1313. kdy pan Jan z Vartenberka ho užíval, r. 1321. měl týž erb Heřman ze Zvířetic. Heraldickou vzácností jest erb pana Havla z Lemberka, velkopřevora řádu maltanského v Čechách z r. 1357., lvice nahoře vypsaná má na svém břichu erb rozpůlený, takže neznáme nad exemplář tento lepšího příkladu měnění erbů u našich panských rodin. Ze všech Markvarticů


  1. Archiv Německobrodský.
  2. C. k. státní archiv ve Vídni.