Stránka:Martin Kolář - Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300 - 1883.pdf/13

Tato stránka byla zkontrolována
13


Řehoř, komoří královny roku 1278. připomenutý, byl předkem pánů z Dražic (hradu u Benátek), kteří za erb tři vinné listy na jednom stonku měli.[1] Krátký čas květu byl rodině té dopřán, ale jméno její zůstane vždy v paměti vděčné u Čechů pro zásluhy, které si získala. Dva biskupové pražští Jan III. (1258–1278) a Jan IV. (1301–1343) z rodu tohoto pocházeli, jeden nejvyšší písař, jeden podkomoří králové a jeden nejvyšší komorník králové. Jan III. byl na všeobecný církevní sněm Lyonský vyslán roku 1274., kde svou zvláštní výmluvností se vyznamenal a doma v úřadu svém horlivě pravdy a spravedlnosti se zastával, až hořem sklíčen jsa nad úpadkem vlasti osm měsíců po pádu Otakarově zemřel. Jan IV., poslední biskup pražský, přičinil se platně o volbu Jana Lucemburského za krále českého, pročež také důvěry požíval obou panovníků českých z tohoto rodu: krále Jana i císaře a krále Karla IV. Ve svém úřadě dbal nejen vzorně povinností svých biskupských, nýbrž i vlasti prospíval, věd a umění jsa milovným, mezi krajany je rozšiřoval a nejen vzorné stavitele z ciziny povolával, aby krásnými stavbami v Roudnici a v Praze lásku k umění budili, nýbrž i domácí učence podporoval v jejich práci, jako kanovníka Františka, jenž nám dějiny Čech od polovice XIII. století do, roku 1353. zanechal. Na kostele sv. Jiljí v Praze a v kostele Roudnickém posud se spatřuje erb té rodiny, kterého jsme jinde v Čechách nenašli.

Bohuslav z Horky uvozuje se jako svědek s Řehořem roku 1278. a má v erbu kosa stojícího v pravo obráceného. Rodem svým pocházel z Čáslavska, kde ještě r. 1479. vladykové z Petrovic ten erb měli; tři kosi byli také dle Paprockého r. 1480. erbem vladyk z Tupadl. Vladykové z Horky v XV. věku měli kolmé břevno v erbu, jako Jan Horka z Horky r. 1443.

Oneš, nejvyšší sudí zemský a syn pana Čéče, nejvyššího sudí, měl roku 1278. na pečeti divokou svini[2] a psal se r. 1284. z Onšova, na Čáslavsku nedaleko Čechtic, odkud také bratr jeho Protiven se jmenoval r. 1266., r. 1289. psal se Protiven již z blízkého Borovska a byl nejvyšším komorníkem králové. Ještě r. 1381. jmenuje se Čéč z Onšova, potomek páně Onšův, ale brzo potom usadil se na Onšově jiný rod s palečným kolem osmišpicním v erbu, jehož první nám známý člen Jan z Onšova jmenuje se r. 1412. Divokou svini měli vladykové z Kunemil od roku 1399. (Bolech z K.) ve svém erbu a vladykové z Tožic. Také Borovsko vyšlo ve XIV. stol. z držení Čéčoviců, seděli tam vladykové z Volfsberka, kteří měli dle jména svého vlka na štítu.

Póta z Risenberka, jindy také dle sídla svého „ze Mšen“ (u Budyně) jmenovaný roku 1278., náležel erbem svým „lví nohou“[3] k rodu,


  1. Archív kapituly Vyšehradské.
  2. Tamže.
  3. Tamže.