Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/96

Tato stránka byla zkontrolována

Zabručeli něco v odpověď a pokračovali ve své práci. Chvilku nebylo slyšet nic leč protivný zvuk rýčů odhazujících hlínu a písek. Byl to zvuk velice jednotvárný. Jeden z nich narazil konečně rýčem na rakev, jež se dutě ozvala, a než minula minuta neb snad dvě, vytáhli rakev nahoru. Rýči svými odstranili víko rakve, vyňali mrtvolu a nelítostně ji hodili na zem. Měsíc vyplul z mračen a ukázal světu zsinalou svou tvář. Nosítka byla přistavena, mrtvola naložena, přikryta prostěradlem, a provazem přivázána. Potter vyňal z kapsy velikou svou žabku a převislý kus provazu přeřízl; pak pravil:

»Tak ta prožluklá věc je hotova, a musíme dostat ještě pět dolarů, nebo to zde necháme.« 

»To je moje řeč!« zvolal »Rudý Józa —«

»Ale poslyšte: co to má znamenat?« pravil doktor.

»Chtěli jste napřed peníze, dal jsem vám je tedy.«

»Ovšem, a ještě více jsi pro mne učinil,« pravil Józa, přibližuje se k doktorovi, jenž vstal se země.

»Před pěti lety jsi mne vyhnal z kuchyně svého otce, když jsem tě prosil o něco k jídlu, a nazval jsi mne ničemou; a když jsem se zapřisáhl, že se s tebou třeba po stu letech vypořádám, dal mne otec tvůj jako tuláka za mříže zavřít. Myslíš, že jsem na to zapomněl? Nemám nadarmo v sobě