lému to chlapíkovi, když řezal na příští den dříví, a štípal před večerem třísky, — alespoň býval v tu dobu u něho vypravuje mu svá dobrodružství, kdežto Jim sám tři čtvrtiny práce musil vykonat. Mladší bratr Tomův (spíše »nevlastní bratr«) Sid býval již hotov se svou prací — sbíral třísky — neboť to byl tichý hošík, jenž neměl dobrodružných, divých spádů. Když pak Tom seděl při večeři a jakmile se příležitost naskytla, cukr kradl, dávala mu tetička Márinka otázky velice hluboké a většinou rázu úskočného — chtějíc ho lapiti při osudném přiznání. Také ona, jako mnoho jiných prostých duší byla trochu marniva, majíc za to, že nadána je schopností k temné a záhadné diplomatice, a libovala si ve svých průhledných téměř úskocích jako v divech vší jemné schytralosti.
»Tome, bylo hezky teplo ve škole, není-li pravda?« pravila.
»Ó ano, tetičko.«
»Náramně teplo, není-li pravda?«
»Ano, tetičko.«
»No, a neměl jsi se chuť jít se koupat, Tome?«
Tomem to trochu trhlo — pojal osudné podezření — Pátravě zíral tetičce Márince do tváře, ta však mu nepravila ničeho. I řekl tedy:
»Ne, ne — tuze ne.«
Stará paní vztáhla ruku, sáhla Tomovi na košili a pravila: »Ani jsi se tuze nezahřal.«
