Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/81

Tato stránka byla zkontrolována

ho vyhledá. Nestalo se však, jak doufal. I bylo mu nevolno při pomyšlení, že vina je na jeho straně. V jeho nitru odehrál se tuhý boj; posléze se Tom pevně rozhodl, znovu se pokusiti o štěstí a vstoupil.

Stála posud v koutku obličejem ke stěně obrácena, a usedavě štkala. Tom byl dojat. I popošel k ní; stanul, nevěda, co počíti. Pak pravil nesměle:

»Rebeko — miluji jenom tebe.«

Neodpověděla — zaplakala.

»Rebeko,« pravil dojemně.

»Rebeko, promluv —«

Zavzlykala hlasitě.

Tom vyňal nejcennější svůj klenot, mosazný knoflík od kočáru, a umístil tak, by jej viděla.

»Vezmi si jej, Rebeko, prosím tě,« pravil.

Dívka zahodila knoflík. Tu Tom odešel, daleko přes hory a doly, a toho dne do školy již se nevrátil. Rebeky zmocnilo se náhle neblahé tušení. Běžela ke dveřím; po Tomovi ani památky; i pospíšila ke hříšti; ani tu nebyl.

»Tome! vrať se, Tome!« volala.

Naslouchala pozorně, nedostalo se jí však odpovědi. Byla sama; ticho a samota jedinými byly jí společníky. Začala zase naříkati, činila si ostré výčitky; v tom však školáci zase se scházeli,