Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/78

Tato stránka nebyla zkontrolována

»Och, je! To bude hezké. Mají takové pěkné, strakaté šaty.«

»Ovšem; a vydělají hromadu peněz — mají skoro tolar na den, jak povídal Béňa Rogersů. Poslechni, Rebeko, byla jsi již někdy zasnoubena?«

»Jak to myslíš?«

»Inu zasnoubena před svatbou.«

»Nebyla.«

»Nechtěla bys se zasnoubit.«

»Proč pak ne. Nevím. Jak se to dělá?«

»Jak? To je zcela jednoduché. Řekneš svému hochovi, že nechceš náležeti nikomu, leč jemu, věčně, věčně, věčně jen jemu, pak mu dáš hubičku, a je po všem. To přec dovede každý.«

»Hubičku? A k čemu hubičku?«

»Inu, víš, to je proto — víš, každý musí dát hubičku.«

»Každý?«

»Ovšem, každý, kdo někoho miluje. A víš-li pak, co jsem prve napsal na tabulku?«

»Vv — vím.«

»Co tedy?«

»Nemohu ti to říci.«

»A smím to já tobě říci?«

»Ano, — ano — ale až někdy jindy.«

»Ne, ne, hned.«

»Teď ne — zítra.«

»Dovol mi, Rebeko, říci to hned. Pošeptám ti to do ucha, zcela tichounce.«