Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/72

Tato stránka byla zkontrolována

»Ty bys to na mne řekla.«

»Neřeknu jistě ne; jistě, jistojistě ne.«

»Neřekneš to tedy nikomu na světě? Co živa budeš?«

»Ne, neřeknu nikdy a nikomu. Tak mi to ukaž.«

»Ty to nesmíš číst!«

»Když mně tak bráníš, právě si to musím přečíst, Tome — i položila ručku svou na jeho a nastala malá tahanice. Tom dělal, jakoby zcela vážně odpíral, zatím však nechal pomalu sklouznouti ruku, až se objevila na tabulce slova: »Miluji tě.«

»I ty taškáři!« Pleskla ho trochu přes ruku, zarděla se však přece a zaradovala se v duchu.

V tom cítil nešťastný chlapec, jak ho cosi u ucha pomalu chytlo a do výše zvedlo. Jako ve svěráku přenesen byl na druhý konec síně do své lavice; cesta ta provázena ovšem prudkou salvou smíchu celé školy. Pan učitel stál potom nad ním několik strašných vteřin, a posléze odešel k svému stolci ani slova nepromluviv. Tomovi znělo v uchu, srdce však jásalo. Když síň zase ztichla, Tom zamýšlel opravdově se učit, byl však příliš rozčilen. I octl se myšlenkami svými v oddělení pro čtení, kde se mu tuze nedařilo, pak v oddělení pro zeměpis, kdež jezera převracel v hory, hory v řeky, řeky v pevnou zemi, až také