Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/67

Tato stránka nebyla zkontrolována

»Ovšem, ale musíš mně odpověděti, můžeš-li přijít. Posledně jsi mne nechal mňoukati, až starý Hays na mne začal házeti kamením a volal: ‚Zatrápená kočka!‘ I vzal jsem cihlu a hodil jsem mu ji do okna — neříkej to ale nikomu!«

»To se rozumí, že neřeknu. Oné noci jsem nemohl mňoukat, poněvadž u mne byla tetička; tentokráte ale zamňouknu. Ukaž, Frantíku, co to máš?«

»Inu nic, jen roztoče.«

»Kde’s ho chytil?«

»V lese.«

»Zač bys ho dal?«

»Nevím. Neprodám ho.«

»Dobře tedy. Ale je to malý roztoč.«

»Co se ti na něm nelíbí? Vždyť není tvůj. Mně stačí. Pro mne je dost veliký!«

»Roztočů je ve dříví plno. Kdybych chtěl, mohl bych jich nachytat na tisíce.«

»A proč tedy nenachytáš? Poněvadž dobře víš, že to nejde tak lehce. Tohle je náramně ranní roztoč; je to první roztoč, kterého jsem letos našel.«

»Poslechni, Frantíku, dám ti za něj svůj zub.«

»Ukaž mi jej.«

Tom vyňal z kapsy kus papíru a pozorně jej rozbaloval. Frantík ho toužebně pozoroval. Pokušení bylo velmi silné. Posléze pravil:

»Je pravý?«