Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/6

Tato stránka byla zkontrolována

I.

»Tome!«

Žádná odpověď.

»Tome!«

Žádná odpověď.

»Kam se poděl ten kluk, to bych ráda věděla! Tome?«

Stará paní sňala brejle a dívala se přes ně po pokoji; potom je dala zase na nos a dívala se zpod brejlí. Zřídka kdy, vlastně nikdy se nedívala skrz ně na takovou maličkost, jako byl její kluk, neboť to byly parádní brejle, pýcha jejího srdce, a byly jen pro »ozdobu«, nikoli pro službu; kdyby byly z kamene bývaly, byla by asi stejně jimi viděla. Chvilku stála jako zmatená, pak pravila, ne sice příliš pánovitě, přece však se dosti rozlehl její hlas, když zvolala: »Počkej, jen až tě dostanu, já — —«

Nedomluvila, neboť právě byla sehnuta, koštětem pod postelí šťárajíc — a po každém hrábnutí těžce oddychovala. Jenom kocoura vyplašila.

»To svět neviděl tak čertovského kluka!«