Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/43

Tato stránka byla zkontrolována

zoru bylo lze upoutat děvče a získati její pochvalu. Jeho blaženost kalena byla toliko vzpomínkou na ponížení, jehož se mu v zahrádce toho anděla dostalo. Však vlny blaha, jež se nyní valily jeho duší, smetly rychle nadobro onu upomínku. Hostům nabídnuta byla nejvznešenější, čestná sedadla, a jakmile pan Walters domluvil, uvedeni jsou před shromážděné žactvo. Z muže v prostředních letech vyklubala se znamenitá osobnost; byl to sám krajský sudí — byla to nejvznešenější bytost, již tyto děti v životě svém viděly; zkoumaly, je-li z masa jako ostatní lidé; rády by byly slyšely jeho hlas, a přec se ho zase také bály. Byl z Konstantinoplu, na dvanáct mil vzdáleného, cestoval tudíž a shlédl kus světa — oči tohoto muže zíraly na budovu krajského soudu, která prý měla cínovou střechu. Takové úvahy vzbudily ovšem úctu jevící se ve významném mlčení a v řadách vyjevených očí. To tedy byl velký sudí Thatcher, bratr advokáta. Bohumír Thatcher ihned popošel v před a hlásil se k velikému muži, by vzbudil závist u svých spolužáků. Jakým blahem opájel duši jeho šepot spolužáků!

»Podívej se, již jde k němu. Hle, jde mu podat ruku. Již mu ji podává. Oč, že bys chtěl být na jeho místě!«

Pan Walters začal »dělati divy«, všelijak sebou házel a zmítal, dával napomenutí, pronášel svá mínění a na všechny strany rozkazoval, kdekoli