Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/39

Tato stránka byla zkontrolována

remnost. Vyčíhal si chlapce, ubírající se do kostela, a kupoval lístky rozmanitých barev ještě celých deset neb patnáct minut. Pak vkročil do kostela se zástupem čistých, hlučících chlapců i děvčat, pokročil k svému sedadlu a dal se do hádky s prvním chlapcem, který se mu namanul. Pan učitel, vážný, obstárlý to muž, zakročil; pak se na chvilku obrátil zády, a Tom chytil jakéhos chlapce z přední lavice za vlasy a ponořil se do čtení, když se chlapec otočil; potom bodl špendlíkem jiného chlapce, aby od něho slyšel pěkné: »Achich!« a znovu byl panem učitelem pokárán. Oddělení, v němž byl Tom, záleželo vesměs z dětí neposedných, hlučných a divokých. Když na ně přišla řada odříkávati úlohy, neznal nikdo dokonale své řádky, nýbrž stále musil pan učitel opravovati. Přece se však všichni jakž takž prosekali a dostali za odměnu každý po malém, modrém lístku, jenž obsahoval výrok z Písma; modré lístky dostávali ti, kdož se naučili dva řádky na pamět. Deset modrých lístků cenou rovnalo se jednomu červenému i mohlo za něj býti vyměněno; deset červených rovnalo se jednomu žlutému; a za deset žlutých lístků odevzdal pan superintendent pěkně vázanou bibli (stála 40 haléřů v oněch laciných časech) školákovi. Kdo z mých čtenářů dal by si práci a píli, naučiti se na pamět dvěma tisícům řádek, třeba se mu v odměnu nabízela bible Doréova? A přece Marie dostala takto již dvě bible,