natřela je mastným, jak je zvykem, a přinesla je Tomovi. Tento pozbyl již trpělivosti i pravil, proč musí stále jen dělati vše, co se mu protiví. Marie však pravila významně:
»Tome, takhle mluví hodní hoši?«
Obouval se tedy, cosi sobě pobručuje. Marie se rychle oblékla i byly takto všechny tři děti připraveny náležitě do nedělní školy, místa to, jež Tom nenáviděl z hloubí srdce; Sid a Marie si v ní však libovali.
Nedělní škola trvala od devíti hodin do půl desáté; pak se konala bohoslužba. Dvě z našich dítek zůstaly vždy na kázání dobrovolně; třetí zůstal vždy také ale z vážnějších důvodů. Tvrdé kostelní lavice s vysokými opěradly byly s to pojati na tři sta osob; kostel byl malý, prostý; na vrcholku byla dřevěná zvonice. U dveří Tom couvl o krok a obrátil se k jistému, taktéž svátečně odděnému spolužáku se slovy:
»Poslechni, Vilíku, nemáš žlutý lístek?«
»Mám. « »Co za něj chceš?«
»Co dáš?«
»Bonbon a udici.«
»Ukaž mi to.«
Tom vyňal z kapsy ty věci. Byly obstojné, i vyměnili si hoši navzájem své bohatství. Potom dostal Tom ještě tři červené lístky za několik plíšků a dva modré lístky za jinou jakousi da-
