Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/37

Tom se trochu zalekl. Umyvadlo bylo znovu naplněno, i stál tentokráte chvilku nad ním v zamyšlení, vzdychl z hluboka a začal. A když vstoupil do kuchyně s přimhouřenýma očima, tápaje rukama po utěráku, slušné množství mydlin a vody kapalo mu s obličeje. Však když se tvář Tomova vynořila z utěráku, nevyhlížel ještě k plné spokojenosti. Byl umyt právě jen po bradu a krk, jakoby měl na obličeji upevněnou škrabošku; temná plocha nezhlazené špíny rozprostírala se v předu i v zadu po krku. Nyní ho vzala Marie do práce, a když ho pustila, stal se z něho člověk, bratr, jenž se nelišil barvou od ostatních, mokré jeho vlasy pěkně byly sčesány a v krátké kadeře pečlivě a souměrně stočeny. (Sám obyčejně rozčesal si kučery, pracně a namáhavě, a vlasy hladce přičesal; kučery pokládal za znak zženštilosti, a kučery jeho trpčily mu život.) Potom vyňala Marie oblek, který nosil na neděli teprve na druhý rok; — jmenoval se »druhým oblekem« — z toho poznáváme bohatost jeho šatny. Když se oblékl, Marie ho »prohlédla«, kabát mu zapnula až k bradě, narovnala přes ramena široký límec od košile, okartáčovala a korunovala ho skvrnitým slaměným kloboukem. Nyní činil dojem člověka náramně vyšňořeného a stísněného; a byl opravdu náramně stísněn; neboť čisté šaty, znamenající proň odříkání, nesmírně ho trápily. Doufal, že aspoň na boty Marie zapomene, i tato naděje byla zmařena;