»Především musí se každý zapřisáhnout, že bude druhým členům vždycky pomáhat a že nikdy tajemství bandy nezradí, byť ho na třísky někdo rozsekal, a že je hotov každého s celou rodinou hned zabit, kdokoli by členu naší bandy ublížil.«
»To je dobré — na mou pravdu, to je moc dobré, Tome.«
»To se ví, že jo. A celá ta přísaha musí se konati o půlnoci, na tom nejpustějším a nejděsnějším místě z celé krajiny — nejlépe se hodí nějaký dům, v němž straší; teď jsou však všechny takové domy již rozházeny.«
»To se ví, půlnoc se hodí nejlépe, Tome.«
»Ano, tak jest. A na rakev se musí přísahat, a přísaha vlastní krví stvrdit.«
»No, to je přece něco. To je millionkrát lepší než pirátství. Teď zas zůstanu u vdovy, buď jak buď, Tome; a až ze mne bude řádný člen bandy loupežnické a až o nás budou lidé vypravovat, pak snad nebude litovat, že mne z mokra k sobě vzala do sucha.«
