Několik minut na to seděli hosté u večeře, a asi dvanáct dětí usazeno bylo kol malých postranních stolků v témž pokoji se nalézajících, jak to bylo tehdy v té krajině modou. Vyčkav vhodné chvíle, pronesl pan Jones krátkou svou řeč, v níž vdově děkoval za poctu, jež se stala jemu i jeho synům, podotkl však, že vlastně kdosi jiný pro svojí skromnost — —«
A tak to šlo dál a dále. Nesmírně jemnými obraty dramatickými, jež znamenitě ovládal, vyzradil tajemné účastenství Frantíkovo v dobrodružné oné příhodě, avšak překvapení jeho řečí vyvolané bylo z valné části jen líčené, a nebylo tak tuze hlučné a mocné, jak by se dalo čekati za okolností příznivějších. Ostatně vdova projevila náramně povedený úžas, a zahrnula Frantíka tolika projevy zdvořilosti a srdečnosti, že tento v naprosto nesnesitelných rozpacích, v nichž se ocitl, když se stal středem všeobecné pozornosti a všeobecné chvály, skoro zapomněl na rovněž nesnesitelné rozpaky, jež cítil v nových svých šatech.
Vdova pravila, že hodlá Frantíkovi v domě svém přístřeší poskytnouti a zde ho vychovati, a bude-li jí štěstí přáti, že se postará o jeho budoucnost. Tu nastal vhodný okamžik pro Toma. I pravil:
»Frantík toho nepotřebuje. Frantík je dneska boháčem!«
Jen dobrým mravům přísně vychované té spo-
