Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/306

Tato stránka byla zkontrolována

poháněl loďku, žvatlaje vesele s Frantíkem; když přistal ke břehu, byla již tma.

»Poslyš, Frantíku,« pravil Tom, »peníze si schováme zatím na půdě vdovina dřevníku, a zítra ráno spočítáme a rozdělíme mezi sebe peníze; pak si pro ně vyhledáme někde v lesích bezpečný úkryt. — Lehni si zde u nich na chvilku, a dej na ně pozor, já zatím doběhnu k Béňovi Taylorovi pro vozejček. V okamžiku jsem zde zpět.«

Zmizel a za chvilku přijel s vozíkem, položil do něho pytle, hodil na ně trochu starých cárů, a vykročil vozík za sebou táhna, Když dojeli hoši k domu Walesana, stanuli, by si odpočali. Již chtěli jet dále, v tom však vyšel stařec a zvolal:

»Hej! Kdo to?«

»Frantík a Tom Sawyer.«

»Dobrá! Pojďte se mnou, hoši, už na vás všichni čekají. Pospěšme si, běžte napřed. Vytáhnu vám nahoru ten vozík. Není tak lehký, jak by se zdál. Máte v něm cihly či snad staré železo?«

»Staré železo,« pravil Tom.

>Myslil jsem si to; zdejší hoši raději lopotně seženou za šest grošů starého železa, jež pak do slévárny prodají, nežli by dělali obyčejnou nějakou práci, kterou by si dvakráte tolik vydělali. Jo, jo, takoví jsme my lidé. Jen běžte, běžte, hoši!«

Hoši se ptali, kam tolik pospíchá.