Tom začal mít strach, že snad mluví Frantík pravdu. Pochybnosti nahrnuly se v jeho mysl. V tom však mu bleskla hlavou šťastná myšlénka:
»Ale jsme my to, Frantíku, blázni hloupí! Duch Rudého Józy přec nebude bloudit kol kříže!«
To byl moudrý nápad. Účinek jeho hned se dostavil.
»Tome, na to jsem nepomyslil. Ano, máš pravdu. Ten kříž je naším štěstím. Polezem tedy dolů a podíváme se po té bedně.«
Tom lezl napřed, dělaje za sebou ve hlíně hrubé jakési schody při svém slézání. Frantík se škrabal za ním. Z malé skalní sluje dole se nalézající čtyři chodby vybíhaly. Hoši prozkoumali tři z nich, ale bez výsledku. V jedné z nich nalezli při zemi ve skále výklenek, na němž se nalézalo jakési lůžko s pokrývkami; dále stará jedna kšanda, trochu kůže ze slaniny a čistě ohlodané kosti ze dvou neb tří kýt. — Však bedny s penězi tu nebylo. — Hoši pátrali znova a znova, však marně. Tu pravil Tom:
»Je to prý »pod« křížem. Kde by to jen jinde mohlo být! Pod tou skalou zrovna to přec nemůže být, vždyť ta skála jde do země.«
Znova vše prozkoumali a zklamáni usedli. Frantík si nevěděl rady. Tu pravil Tom:
»Podívej se, Frantíku, tadyhle na jedné straně skály jsou v hlíně znát stopy a kapky loje ze svíček, na druhých stranách však nikoli. Co to
