Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/299

Tato stránka byla zkontrolována

»Pravda, Frantíku — jaktěživ jsem pravdivěji nemluvil, než mluvím teď. Půjdeš tam se mnou pro onen poklad?«

»Inu, toť se ví! Jen jestli se k němu dostaneme a nezbloudíme.«

»To nemusíš mít, Frantíku, pražádnou starost.«

»Dobrá tedy! A podle čeho soudíš, že peníze — —«

»Počkej jen, až tam budeme, Frantíku. Nenalezneme-li ten poklad, dám ti na mou duši! svůj buben a vše, co mám. Na mou duši! dám!«

»Dobrá — to už něco znamená. A kdy tam půjdem?«

»Třeba hned, chceš-li. Jsi již zase dost při síle?«

»Je to daleko? Jsem teprv tři, čtyři dny na nohou, a neušel bych snad ani míli cesty — aspoň se mi tak zdá.«

»Kdybychom šli cestou, jíž chodí ostatní lidé, bylo by to jistě na pět mil cesty, já však znám cestu mnohem kratší. Frantíku, dovezu tě tam na loďce. Sám budu veslovat tam i zpět. Ani prstem nebudeš musit hnout.«

»Tak tedy vyrazme, Tome, hned!« 

»Dobrá. Vezmeme s sebou kus chleba a masa, dále své fajfky, jeden neb dva pytlíky, dvě neb tři šňůry a několik těch novomodních třecích sirek. Ó, kdybys mohl tušit, kolikráte jsem po nich zatoužil, když jsem se nalézal ve sklepení!«