Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/298

Tato stránka byla zkontrolována

botu, když jsme jeli na výlet, všecko bylo ještě v pořádku. Což jsi toho večera nehlídal?«

»I ano. Zdá se mně, jako by to bylo již aspoň před rokem. Oné noci jsem právě stopoval Rudého Józu, skoro až ke vdovině statku.«

»Tys ho stopoval?«

»Ano, ale nikomu to neříkej. Rudý Józa patrně zanechal spojence. Nerad bych, aby se na mne rozzlobili a něco mně vyvedli. Kdyby nebylo mne, byl by dneska dávno už v Texasu.«

Pak vypravoval Frantík Tomovi, obdržev slib věčného mlčení, celé své dobrodružství, jež byl Tom předem od starce jen částečně seznal.

»Inu,« pravil tu Frantík vraceje se ke hlavní otázce, »kdo vyslídil v čís. 2. kořalku, vyslídil tam také peníze — už se s ními můžeme na vždy rozloučit, Tome.«

»Frantíku, víš-li pak, že ty peníze v čís. 2. nikdy ani nebyly?«

»Cože!?« Frantík se bystře zahleděl kamarádovi do tváře. »Tome, dostal jsi se snad zase na stopu těm penězům?«

»Jsou ve sklepení, Frantíku!«

Frantíkovi se zaleskly oči.

»Opakuj mně ta slova ještě jednou, Tome.«

»Peníze jsou ve sklepení!«

»Tome — řekni na svou čest — je to pravda či pouhý žert?«