čením na puklice a troubením na rohy zvyšovali tento lomoz; vesničané se shlukli v jediný zástup, jenž se dal k řece; i potkali děti, jedoucí v otevřeném povoze, jejž táhli s jásotem osadníci kolem se tísnící; s nimi nastoupili cestu k domovu a velkolepým průvodem táhli hlavní ulicí celou cestu výskajíce.
Osada byla slavnostně osvětlena; nikdo té noci již neulehl; byla to nejpamátnější noc, již zažila osada. V prvních chvílích po svém příchodu do osady lidé v zástupu táhli domem Thatcherových, objímali zachráněné a líbali je, ruku tiskli paní Thatcherové, o řeč se marně pokoušeli a posléze odcházeli slzy po zemi roníce.
Tetě Márince nic nescházelo k úplnému blahu. Podobně se vedlo také paní Thatcherové. Nyní bylo ještě jen třeba, aby posel s velkou tou novinou ke sklepení vypravený, zprávu o všem podal dlícímu tam jejímu choti.
Obklopen dychtivými posluchači ležel Tom na pohovce a vypravoval o podivuhodném svém dobrodružství, přidávaje tu a tam k vůli větší pestrosti překvapující nějakou podrobnost; vypravování jeho končilo líčením, jak se vydal sám bez Rebeky na výzkumy; jak prošel dvěma chodbami, kam až stačila jeho šňůra od draka; jak prošel třetí chodbu, kam až jeho šňůra dosahovala a jak se chtěl jižjiž vrátit, když v tom v dáli před sebou uzří cosi jako denní světlo, i pustil šňůru
