Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/279

Tato stránka byla zkontrolována

ohlédněme se po jiné cestě, bychom nemusili jíti jejich jeskyní — —«

»Dobrá, jen ať tu nezbloudíme. Bylo by to hrozné!« a děvče se zachvělo při pouhé myšlénce na strašlivou tu možnost.

I vydali se chodbou na zpáteční cestu; dlouho jí mlčky kráčeli, prohlížejíce každou postranní chodbu, není-li jim známa svým tvarem; však všechny byly cizí. Kdykoli se Tom rozhlížel nějakou chodbičkou, hledala Rebeka povzbuzení v jeho tváři, i musil tedy Tom pokaždé vesele zvolat:

»Dobrá, dobrá. Není to sice ta pravá, ale hned do ní přijdeme!« Každým zklamáním naděje jeho klesala, i proplítal se posléze chodbami všech směrů, na zdařbůh, koje se zoufalou nadějí, že nalezne konečně tu pravou. Říkal stále ještě »Dobrá!« však duši jeho tížila taková hrůza, že slova pozbývala původního zvuku a zněla, jakoby říkal »Vše je ztraceno!« Rebeka v hrozné úzkosti těsně se přimkla k Tomovi a všemožně hleděla potlačit slzy, však vytryskly přece. Konečně pravila:

»Ach, Tome, nedbejme netopýrů; vraťme se tamtudy, Zdá se, že se víc a více zaplétáme —«

Tom stanul.

»Buď tiše!« pravil.

Hluboké ticho; tak hluboké, že vlastní jejich dech je lekal. Tom vzkřikl. Pustými chodbami