minutách divoce zněly zvony, celá osada byla na nohou. Příhoda, jež na Horce se sběhla, pozbyla rázem své důležitosti, na lupiče se zapomnělo, koně byli osedláni, čluny uchystány, převozní loď vypravena a než minulo půl hodiny, na dvě stě mužů po silnici i po řece hrnulo se ke sklepení.
Po celé dlouhé odpoledne byla osada pusta jako po vymření. Mnoho žen navštívilo tetu Márinku a paní Thatcherovou, by je potěšily v jich zármutku. Také si s nimi poplakaly, a to jim ulehčilo více, než všeliký hovor.
Po celou dlouhou noc čekala osada na zprávy od sklepení; však do rána nedostalo se jim nižádného vzkazu, kromě vyzvání: »Pošlete více svíček a pošlete pokrmy —« Pí. Thatcherová byla skorem bez sebe; podobně též teta Márinka. Sudí Thatcher posílal od sklepení zprávy plné naděje a odvahy; však zprávy ty nedovedly vzbudit opravdovou útěchu.
Starý Waleský vrátil se domů k ránu, pokapán lojem od svíček, zablácen a hrozně unaven. Zastihl Frantíka na loži, které mu byl připravil, v horečném záchvatu. Lékaři všichni byli ve sklepení, i přišla vdova Douglasová a ujala se ošetřování nemocného. Pravila, že bude, seč síly její stačí, pracovati k jeho blahu, poněvadž nehledíc k tomu, je-li dobrý, či zlý, či nijaký, přece je to tvor Boží a žádný tvor Boží nesmí prý býti zů-
