celé osadě, neb nechtěl vyzraditi své tajemství. Když již všecko vzájemně se vysvětlilo, pravila posléze vdova:
»S knihou v ruce jsem usnula a celou tu příhodu jsem zaspala. Proč pak jste mne nevzbudili?«
»Soudili jsme, že by to bylo zbytečné. Věděli jsme, že se ti ničemové již nevrátí; vždyť ani neměli nástrojů ke své práci, a k čemu bychom vás budili a k smrti děsili? Tři moji černoši byli až do rána na stráži u vašeho domu. Právě teď se vrátili.«
Přicházeli noví návštěvníci a noční příhoda musila být znova a znova líčena.
O prázdninách nedělní škola se nekonala, a přec všichni časně přišli do kostela. O pobuřující noční příhodě mnoho se mluvilo. Přišla zpráva, že dosud ani stopy nikde není po lotrech. — Když bylo po kázání, přidružila se paní Thatcherová k paní Harperové postupující s davem lodí chrámovou a otázala se jí:
»Což pak moje Rebeka dneska ani nebude vstávat? Myslila jsem si, že bude asi k smrti znavena.«
»Vaše Rebeka?«
»Ovšem,« pravila zděšeně, »což pak nezůstala u vás včera na noc?«
»Inu, nezůstala.«
