Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/265

Tato stránka nebyla zkontrolována

si za nic na světě nepřeje, by se muž ten dověděl, že on, Frantík, na něj něco ví — jistě by ho proto zabil.

Stařec znovu mu slíbil mlčení, pak pravil:

»A proč jsi, hochu, stopoval ty muže? Byli ti snad podezřelými?«

Frantík chvíli mlčel; vymýšlel náležitou, opatrnou odpověď. Pak odpověděl:

»Jak víte. mám trochu krutý život — každý to říká a nemohu si nijak pomoci — celé noci někdy nespím, přemítám o svém osudu a uvažuju, jak bych mohl změniti způsob svého života. Podobně se mi vedlo dnes v noci. Nemohl jsem usnouti i chodil jsem tedy osadou přemýšleje o těch věcech a když jsem se ocitl u staré, polozbořené cihelny naproti krčmě »střídmých«, opřel jsem se o zeď a zadumal jsem se. V tom však přišli ti chlapi a těsně podle mne proklouzli nesouce něco pod ramenem; myslil jsem, že to někde ukradli. Jeden z nich kouřil, druhý z nich si chtěl zapálit; i stanuli zrovna u mne; doutníky ozářily jejich tváře, a tu jsem podle bílých licousů a klapky na oku poznal, že ten větší není nikdo jiný než onen hluchoněmý Španěl; jeho soudruh byl odporný a roztrhaný chlap.«

»Co pak jsi od světla doutníku viděl jeho hadry?«