Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/248

Tato stránka byla zkontrolována

opuštěných jatek na druhém konci osady. Sotva se ocitli pod střechou, propukla bouře a spustil se liják. Když Tom zase nabral dechu, pravil:

»Frantíku, to ti bylo děsné! Dva klíče jsem zkusil s největší opatrností; a přece nadělaly tak ukrutný rámus, že jsem sotva dechu popadal, jak jsem se polekal. Nehodily se však k tomu zámku. Jen tak bezděky jsem vzal za kliku, a hle! dvéře se otevřely! Nebyly zamčeny! Vklouzl jsem do vnitř, odhodil utěrák a pro rány Kristovy!!«

»Co — co jsi viděl, Tome?«

»Frantíku! Málem bych byl šlápl Rudému Józovi na ruku!«

»Co povídáš?«

»Pravdu. Ležel tu na zemi, spal, jako když ho do vody hodí, na oku měl starou klapku, a ruce jeho byly rozpjaty —<«

»A co jsi, pro Pána Boha udělal? Vzbudil se?«

»Nevzbudil, ani se nehnul. Myslím, že byl opilý. Chytl jsem tento utěrák a již jsem uháněl!«

»Věř mi, na utěrák bych já v takové chvíli nepomyslil!«

»To já zas ano. To bych dostal od tetičky, kdybych jej ztratil.«

»Poslechni, Tome, viděl jsi tu bednu?«

»Frantíku, nezbylo mi času na nějaké prohlížení. Neviděl jsem ani bednu, ani kříž. Viděl jsem jenom láhev a plechovou nádobku na zemi vedle Rudého Józy! Dále jsem viděl také dva soudky