XXVI.
Druhého dne k polednímu přišli hoši k suchému stromu; přišli si pro svá nářadí. Tom hořel nedočkavostí pustit se hned ke strašidelnému domu; Frantíkovi se vedlo asi podobně, náhle však pravil:
»Poslyš, Tome, víš-li pak, jaký jest dnes den?« Tom rychle v duchu přelétl dny, a pak vzhlédl na Frantíka zděšen — —
»Jémine! Na to jsem ani nevzpomněl, Frantíku!«
»Já také ne, najednou však mne napadlo, že je pátek.«
»U ďasa; opatrnosti nikdy nezbývá, Frantíku. Mohli bychom hrozně špatně pochoditi, kdybychom v pátek začali takovou věc.«
»Mohli! Jistě že bychom zle pochodili! Mezi šťastné dny, jsou-li jaké, pátek jistě nepatří.«
»To ví každý. Snad nemyslíš, že jsi na to přišel první, Frantíku!«
»Tvrdil jsem to snad, co? Tvrdil? Však ještě o něco jiného se tu jedná, než o ten »pátek«,