Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/229

Tato stránka byla zkontrolována

XXVI.

Druhého dne k polednímu přišli hoši k suchému stromu; přišli si pro svá nářadí. Tom hořel nedočkavostí pustit se hned ke strašidelnému domu; Frantíkovi se vedlo asi podobně, náhle však pravil:

»Poslyš, Tome, víš-li pak, jaký jest dnes den?« Tom rychle v duchu přelétl dny, a pak vzhlédl na Frantíka zděšen — —

»Jémine! Na to jsem ani nevzpomněl, Frantíku!«

»Já také ne, najednou však mne napadlo, že je pátek.«

»U ďasa; opatrnosti nikdy nezbývá, Frantíku. Mohli bychom hrozně špatně pochoditi, kdybychom v pátek začali takovou věc.«

»Mohli! Jistě že bychom zle pochodili! Mezi šťastné dny, jsou-li jaké, pátek jistě nepatří.«

»To ví každý. Snad nemyslíš, že jsi na to přišel první, Frantíku!«

»Tvrdil jsem to snad, co? Tvrdil? Však ještě o něco jiného se tu jedná, než o ten »pátek«,