onoho večera do domu obhájcova, a co vyplynulo příšerné tajemství z jeho rtů zpečetěných strašlivou a hroznou přísahou, vzdal se Frantík skoro veškeré důvěry v lidské pokolení. Ve dne potěšen vděčností Potterovou, radoval se Tom z toho, že vše vyzradil; v noci však litoval, že jazyk nedržel za zuby. Tom se strachoval jednak toho, že Rudý Józa nikdy již nebude chycen, jednak ale toho, že bude chycen. Byl pevně přesvědčen, že si řádně neoddechne, dokud ten člověk nebude mrtev a dokud neuzří jeho mrtvolu.
Odměny byly vypsány na vypátrání vraha, krajina byla prohledána, po Rudém Józovi však nikde ani památky. Z města St. Louis přišel vševědoucí a znamenitý živý div světa, detektiv, hledal, potřásal hlavou, moudře se tvářil, a dospěl posléze k úžasnému úspěchu, jakému se obyčejně těšívají členové jeho cechu. Nalezl totiž »vodicí nit«. — Však »vodicí nit« nelze pověsiti místo vraha, a tu Tom, když »tajný« byl s uměním svým v koncích a odejel, upadl zase ve dřívější své strachy.
Dnové pomalu míjeli; každý z nich mírnil poněkud tíži Tomových obav.
