Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/214

Tato stránka byla zkontrolována

Všechny podrobnosti neblahé oné událostí, jež se sběhla na hřbitově onoho jitra, na něž se všichni přítomní tak dobře pamatovali, věrohodnými svědky zjištěny; však žádný z nich nebyl vyslýchán Potterovým obhájcem. Zmatek a nevoli posluchačstvo dávalo na jevo repotem, až se mu dostalo výtky od soudu. Pak promluvil veřejný žalobce:

»Na základě přísežných svědectví občanů, jichž prosté slovo samo o sobě dosti je spolehlivé, prohlašujeme nešťastného vězně rozsudkem, nepřípouštějícím pochybností, vinným — zločinem strašlivé této vraždy. Tím končíme přelíčení.«

Sten vydral se z hrudi ubohého Pottera, rukama si zakryl oči a pomalu tělem sem a tam klátil; v soudní síni vládlo trapné ticho. Mnoho mužů bylo dojato, a mnoho žen se rozplývalo v slzách soustrasti. Obhájce povstal a pravil:

»Slavný soude — Ve své řeči promluvené při zahájení tohoto přelíčení dal jsem na jevo úmysl pokusiti se o důkaz, že svěřenec můj hrozný svůj skutek spáchal ve stavu slepé, omlouvající nepříčetnosti následkem opilosti. Rozhodl jsem se však jinak; nebudu se tu dovolávati tohoto omluvného důvodu. (Na to k soudnímu písaři:) Zavolejte Tomáše Sawyera.«

Zděšené překvapení zračilo se na tváři všech přítomných, ani Pottera nevyjímajíc. Oči všech spočinuly se zájmem plným obdivu na Tomovi,