stanul u něho. Tom měl laskominy na jablko, hleděl si však své práce. Ben pravil:
»Hej, kamaráde! musíš pracovat, co?«
»Ach, to jsi ty, Béňo! Nevšiml jsem si tě!«
»Poslechni, jdu se koupat. Nechtěl bys jít také? Ty bezpochyby raději pracuješ, vid? To se ví!«
Tom ho chvíli pozoroval, pak pravil:
»O jaké práci mluvíš?«
»Co pak tohle není práce?«
Tom začal zase bílit a prohodil nedbale:
»Možná, že jo, možná, že ne. To však vím jistě, že se také práce líbí Tomu Sawyerovi.«
»Ale jdi, snad nebudeš povídat, že to rád děláš?« A štětka stále lítala po plotě.
»A proč bych neměl rád bílit? Co pak se ti každý den naskytne příležitost bílit plot?«
Tím se zjevila Tomova práce v novém světle. Ben přestal hrýzti jablko. Tom táhl štětkou nahoru a dolů — odstoupil trochu od plotu, dívaje se na svou malbu — tu a tam poopravil — zase prohlížel. Ben sledoval každý jeho pohyb, zájem jeho víc a více rostl, práce ho víc a více poutala. Náhle pravil:
»Poslechni, Tome, nech mne chvilku bílit.«
Tom uvažoval; již chtěl svoliti, změnil však svoje rozhodnutí: »Ó ne; nedělalo by to dobrotu, Béňo. Víš, jak tetičce Márince na tom plotu strašlivě záleží — právě zde u cesty — kdyby to bylo na druhé straně, nic bych proti tom u neměl,
