zkoušel. Však sudí se nesmírně strašlivě smrti brání. Posléze se jeho nemoc zlepšila; byl rekonvalescentem. Tom se zlobil; cítil, že se mu děje křivda. Vystoupil hned ze spolku a ještě téhož večera sudí utrpěl nový záchvat a skonal. Tom si umínil, že již nikdy nebude věřiti takovým lidem. Pohřeb byl překrásný. Sbor střídmých si vykračoval jako by chtěl zžíravou závist vzbuditi ve vystouplém členu.
Tom měl tedy zase plnou volnost; to opravdu za něco stálo. Mohl píti a klíti, k svému největšímu překvapení však shledal, že se mu nechce. Okolnost, že to činiti může, zmařila touhu po oněch požitcích a jejich půvaby.
K svému podivení shledal Tom, že vytoužené jeho prázdniny začínají ho trochu tížiti.
I založil si denník; však celé tři dny se nic nepřihodilo; nechal toho tedy.
Jedna z předních pěveckých společností černošských přišla do jejich osady a vzbudila všeobecný poprask. Tom a Pepík Harperů sestavili hereckou družinu a na dva dny měli zábavu.
Ani slavný den čtvrtého července se zcela nevydařil; neboť silně pršelo, následkem toho odpadl průvod, a největší muž celého světa (tak se domníval Tom) Mr. Benton, skutečný rada Spojených Států, úžasně zklamal očekávání všech; vždyť mu mnoho, přemnoho scházelo do dvaceti pěti stop tělesné výšky.
