Zkouška začala. Zcela malý chlapeček povstal a bojácně přednášel: »Ač jsem hošík malinký, jenž rád jest u maminky…« atd. provázeje slova svá úzkostlivě přesnými a křečovitými pohyby jako nějaký stroj — ovšem stroj, jenž jest trochu porouchán. Šťastně doříkal; byl arci strašlivě polekán když provedl naučenou svoji poklonu a odešel, sklidil pěkný pochvalný potlesk.
Zardívající se děvčátko šeptmo předneslo »Mařenčino jehňátko« atd., vzbudila útrpnost svojí poklonou, odměněna byla pochvalou, a uzardělá blahem usedla.
Tom Sawyer se strojenou smělostí vykročil v před a spustil ono věčné a nezdolatelné říkání: »Dejte mi volnost neb smrt« atd., hezky prudce a správně při tom rukama pohazuje, a v prostředku se zarazil. Strašlivá tréma ho uchvátila, nohy se pod ním třásly, div neklesl. Ovšem, celá síň přála Tomovi — ale celá síň mlčela, a její mlčení bylo mocnější než její přízeň. Pan učitel se zachmuřil, a tím bylo neštěstí dovršeno. Tom se ještě chvíli potil, pak odstoupil na dobro zničen. Slabý potlesk se ozval, brzy však utuchl.
Potom následovalo: »O hodném děvčátku«; dále »Neškoďte ptáčkům“« a podobné perly z oboru deklamací. Pak se četlo a závodilo ve slabikování. Hubená latinská škola odříkávala čestně. Konečně přišlo na řadu nejzajímavější číslo večera — původní »práce« slečinek. Jedna po druhé vykro-
