XXI.
Blížily se prázdniny. Pan učitel, vždycky přísný, zkoušel nyní ještě přísněji než obyčejně; neboť se chtěl vyznamenati závěrečnými »zkouškami«. Jeho rákoska a metla nyní zřídka kdy zahálela — nejvíce práce pro ni bylo mezi menšími dětmi. Jen největší hoši a slečinky od osmnácti do dvaceti let unikly ranám. Pan Dobbins měl velice pádné rány; neboť ač paruka kryla zářící jeho lysinu, byl teprve v prostředních letech, a svaly jeho nejevily dosud známek ochablosti. Veliký den kvapem se blížil a veškerá v něm ukrytá krutost drala se ven; trestání sebe nepatrnějších nedostatků zdálo se mu býti sladkou pomstou. Následkem toho ovšem nejmenší hoši trávili v strachu a útrapách dny a kuli pomstu v noci. Neopomenuli žádné příležitosti, kde mu mohli něco vyvést. Pan učitel však vždycky vybral. Po takových pokusech pomsty následovala pokaždé tak prudká a velebná odplata, že hoši vždy strašlivě poraženi ustoupiti musili z pole. Posléze se spikli a zosnovali plán, jenž sliboval skvělé vítězství. Také syna malíře
