V tom ji potkal, a jda mimo prohodil ostrou poznámku. Odsekla mu podobně, a roztržka jejich byla úplná. Rebeka stižená návalem hněvu sotva se mohla dočkati zahájení vyučování; hořela tolik nedočkavostí viděti již Toma, kterak dostává výprask za politý slabikář. Byla-li posud v pokušení vyzraditi Alfreda Templa, — urážlivý Tomův úsměšek nadobro rozhodl.
Ubohé děvče! netušilo, v jakém se ocitne brzy neštěstí. Pan učitel Dobbins, muž v prostředních letech, zřírán byl neukojenou ctižádostí. Nejmilejší jeho tužbou byl doktorát, nemaje však prostředků přivedl to jen na venkovského učitele. Denně bral ze stolku tajemnou knihu, a nořil se v její studium, kdykoli žádné oddělení právě »neodříkávalo«. Tato kniha zamčena byla na klíč. V celé škole nebylo školáka, jenž by nebyl rád nasadil život za jediný pohled na tuto knihu; příležitost k tomu však se nikdy nenaskytla. Každý hoch i každé děvče si utvořilo o povaze této knihy svůj zvláštní úsudek; nebylo shody mezi těmi úsudky a rozhodnouti v takovém případě, čí představa odpovídá pravdě, nebylo lze pro nedostatek skutkové znalosti. Rebeka kráčejíc mimo stolek, jenž stál nedaleko dveří, všimla si, že klíč trčí v zamku! Byl to vzácný okamžik! Rozhlédla se po síni; byla sama, a již držela v rukou onu knihu. Titulní stránka — »Anatomie« od nějakého professora — o ničem ji nepoučila; začala tedy listovati. V tom
