Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/187

Tato stránka byla zkontrolována

XX

Hubička, již dostal Tom od tetičky, měla v sobě cosi zvláštního: zahnala jeho sklíčenost a vrátila mu zase bezstarostnost a veselí. Rozběhl se do školy a šťastnou náhodou potkal »u palouku« Rebeku Thatcherovu. Jeho chování řídilo se vždy dle okamžité nálady. Bez rozmyšlení běžel k ní a pravil:

»Zachoval jsem se k tobě velice hanebně, Rebeko, a mrzí mne to. Jak tě živ to již neučiním — prosím tě, odpusť mně to, buď tak dobrá!«

Dívka stanula a pohrdlivě mu pohlédla v tvář.

»Uděláte dobře, pane Tomáši Sawyere, necháte-li mne docela na pokoji. Nikdy již s vámi nechci nic mít.«

Pohodila hlavou a šla svou cestou. Tom se do té míry polekal, že ani neměl dosti duchapřítomnosti, by jí odsekl: »Co z toho, slečno ‚fintilko‘?« a když se vzpamatoval, bylo již pozdě. Neřekl tedy nic, Přes to však byl řádně rozhorčen. Potácel se do školy, lituje v duchu, že není Rebeka chlapcem, a představuje si, jak by se jí tu pomstil.