Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/185

Tato stránka byla zkontrolována

není pravdě podobné; proč bys mně to byl neřekl?«

»Vidíš, tetičko, když jste mluvily tehdy o pohřebních obřadech, tu mně vlezlo do hlavy, abychom se vrátili a ukryli se v kostele, i neměl jsem dosti síly, abych se připravil o to potěšení. I vstrčil jsem tedy kůru do kapsy a neřekl jsem ti nic.«

»Jakou kůru?«

»Onu, na niž jsem napsal, že jsme prchli a že jsme se stali piráty. Lituji nyní, že jsi se nevzbudila, když jsem tě políbil — na mou duši, lituji…«

Přísné rysy v tetině tváři povolily a něžnost náhle jí zasvitla v očích.

»Tys mne políbil, Tome?«

»Ano, políbil.«

»Víš to jistě, Tome?«

»Ano, tetičko, vím to jistě.«

»A proč jsi mne políbil, Tome?«

»Poněvadž tě mám tak rád, a ty jsi ve spaní tolik naříkala a mně tě bylo tak líto.«

Tom mluvil opravdově. Staré paničce hlas se proti vůli její třásl při slovech:

»Dej mi ještě jednu hubičku, Tome! — a teď hajdy: do školy, a nezlob mne již!«

Jakmile odběhl, pospíšila do komůrky a vyňala ze skříně trosky kazajky, kterou Tom nosil, dokud byl pirátem.

Držíc v rukou kazajku stanula a pravila k sobě:

»Nikoli, nemám odvahy. Ubohý hoch, vím sice,