Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/175

Tato stránka byla zkontrolována

na stůl; ty jsi se na mne ve spaní tak mile dívala, že jsem, mně se zdá, šel, nad postel se sklonil a políbíl tebe na rty.«

»To že jsi Tome učinil? Za to ti prominu vše!« I sevřela hocha pevně v náruč; v tomto objetí poznal teprve Tom, jak těžce se provinil.

»To bylo od něho náramně hezké, třeba to udělal jenom — ve snu,« pravil k sobě Sid dosti hlasitě.

»Mlč, Side! Co udělá člověk ve snu, udělá také, když nespí. Tady máš velké, malinové jablko, které jsem ti schovala pro případ, že tě zase nalezneme — tak, a teď do školy. Milostivému Bohu a Otci nás všech, díky vzdávám za to, že mně tebe zas vrátil, Bohu, jenž jest shovívavý a milosrdný ke všem, kdož v něj věří a jeho přikázání zachovávají, ač věz, Pane můj, že nejsem hodna milosti tvé; však kdyby jen po zásluze Bůh žehnal a v nesnázi podával ruku pomocnou, málo by bylo spokojenosti na zemi a málo duší by vešlo v čas posledního soudu v nebeské jeho království. Tak již jděte — jděte, děti! — dosti jsem se omeškala již s vámi.«

Děti odešly do školy a stará paní vyhledala paní Harperovou, aby vypravováním zázračného snu Tomova otřásla realistickými jejími zásadami.

Sid nebyl tak hloupý, aby byl vyslovil myšlénku, jíž se zabýval na odchodu z domova.

Myšlénka ta zněla: