XVIII
To právě bylo velké Tomovo tajemství — úmysl totiž vrátiti se domů s bratry piráty a viděti pohřební obřady věnované jejich památce. Po kládě se přepravili na břeh Missourský, v sobotu večer, a přistali ve vzdálenosti pěti neb šesti mil pod osadou. Skoro až do svítání spali nedaleko v lese, a pak postranními stezkami a uličkami se prokradli do vsi a v kostele na galerii na hromadě rozházených, rozbitých lavic spali dále.
V pondělí ráno při snídani, tetička Márinka i Marie velice vlídně se chovaly k Tomovi a hleděly mu ve všem vyhověti. Mluvilo se neobyčejně mnoho. Mezi jiným pravila také teta Márinka.
»To se ti musí nechat, Tome, to byl opravdu povedený žert, skoro celý týden osadu znepokojovat pro své vyražení, ale to mne mrzí, že jsi mohl býti tak krutý, a nechal mne v takových starostech. Mohl-li jsi přijeti po trámě na svůj pohřeb, mohl jsi také přijeti a dáti mně nějak zprávu, že jsi nezhynul, nýbrž že jsi toliko uprchl.«
