Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/158

Tato stránka byla zkontrolována

»Na mou věru, Tome, to bude dobré, kdyby to radši už bylo!«

»Ba, opravdu! A až jim řekneme, že jsme se tomu naučili, když jsme byli piráty, ti budou litovati, že nebyli s námi!«

»Inu, to se ví! Na to bych chtěl viset!«

A tak to šlo dále; najednou však hovor umdléval; začal se trhati. Přestávky se dloužily; plivání se ku podivu vzmáhalo. Póry v ústech hochů měnily se v tryskající zřídla; sotva stačili dosti rychle zpod jazyků čerpati prameny, by zamezili záplavu; přes veškeré jejich úsilí hromadily se jim v krku nepatrné přebytky ; co chvili se hoši náhle zakuckali. Oba zbledli; žalostný byl na ně pohled. Dýmka Pepíkova vypadla z umdlených prstů. A pak Tomova. Zřídla zběsile tryskala a čerpadla pracovala horečně. Pepík prohodil slabým hláskem:

»Ztratil jsem nůž. Půjdu hledat.«

Tom s třesoucími se rty a koktavým hlasem pravil:

»Pomohu ti. Jdi tudyhle, a já zase se podívám k studánce. Ty, Frantíku, zde můžeš počkat, snad jej sami nalezneme.«

Frantík si zase sedl a čekal celou hodinu. Pak ho pojala tesknost i šel za svými kamarády. Našel je v odlehlých stranách lesa; oba byli zbledlí, leželi jako bez sebe. Byly tu však jisté známky, z nichž