Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/156

Tato stránka byla zkontrolována

Hoši se vraceli vesele a ochotně ke svým zábavám, ustavičně štěbetajíce o znamenitém záměru Tomově, a důvtip jeho obdivujíce. Po chutném obědě, jenž sestával z vajec a rybího masa; prohodil Tom, že by se rád naučil kouřit. Pepík se ihned chopil této myšlénky a pravil, že by to také rád zkusil. František urobil dýmky a nacpal je. Tito nováčkové nekouřili dosud leč doutníky ze suchých listů, jež »štípaly« do jazyka, a vlastně ani se nehodily »pro muže«.

I natáhli se, opřevše se o lokty, a začali opatrně bafat; ještě si tuze netroufali. Kouř jim valně nechutnal, kuckali se trochu, Tom však prohodil:

»Vždyť je to zcela snadné! Kdybych byl věděl, že je to takovéhle, dávno bych se tomu byl naučil.«

»Já také,« pravil Pepík. »Vždyť to nic není.«

„Když jsem tak viděl lidi kouřit, často jsem si myslil: Rád bych to také doved’; nepomyslil jsem si však, že je to možné,« pravil Tom.

»Já jsem to taky říkal, viď, Frantíku! Vždyť se pamatuješ, Frantíku, viď! Vezmi mně fajfku, není-li to pravda!«

»Velmi často,« odpověděl Frantík.

»Och, já taky,« vece Tom, »stokrát jsem to řekl. Jednou taky u našich jatek. Pamatuješ se, Frantíku? Byl tam Robert Tannerů, Jeník Milierů, a Míra Thatcherů; pamatuješ se, Frantíku, ještě na moje slova?«