Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/153

Tato stránka byla zkontrolována

ani nebylo naděje na rozptýlení jeho zádumčivosti. Trýzeň, již působila touha po domově, byla nad jeho síly. Stěží potlačoval slzy. Také Frantík byl smuten. Na Toma doléhala zádumčivost, avšak Tom snažil se skrýti duševní svou náladu. Znal jisté tajemství, které nemínil ještě prozraditi, kdyby však zrádná sklíčenost dlouho nechtěla minout, odhodlal se sděliti je kamarádům. Prohodil tudíž náramně vesele:

»Jistě že byli již před námi piráti na tomto ostrově. Znova jej prozkoumáme. Ukryli zde někam své poklady. Co byste tomu, hoši, řekli, kdybychom tak našli zpuchřelou bednu, plnou zlata a stříbra? —«

Slova jeho vzbudila jenom slabé nadšení, jež utuchlo beze vší odpovědi. Tom zkoušel jiná lákadla; avšak marně. To mu ovšem nedodávalo odvahy. Pepík seděl hrabaje prutem v písku a zdál se být velice sklíčen. Konečně pravil:

»Ach, hoši, nechme toho. Rád bych šel domů. Je mně zde smutno.«

»Vždyť to se časem podá, Pepíku,« vece Tom. »Považ jenom, jak pěkně se tu chytají ryby.«

»Co mně je do ryb. Chci jít domů.« 

»Poslyš, Pepíku, takové koupání, jako je tady, nemáš nikde.«

»Koupání mne netěší; ani mi nenapadne, abych se šel koupat, když mně to nikdo nezapovídá. Půjdu domů.«