Když byli vysílení tou hrou, vyběhli z vody, natáhli se na suchý, zahřátý pisek a leželi takto, do písku se zahrabávajíce; pak znovu skákali do vody, a znova začínali dřívější své šprýmy. Konečně přišli na myšlénku, že nahá jejich těla zcela věrně představují trika pleťové barvy; i udělali v písku kolo a hned měli cirkus — se třemi clowny, neboť žádný z nich nechtěl se vzdáti skvělé té úlohy ve prospěch kamaráda.
Pak vyňali z kapes kamínky a hráli »do důlku«, »labetu«, až je hra omrzela. Potom se Pepík a Frantík zase koupali, Tom však se již do vody neodvážil, poněvadž shledal, že při svlékání kalhot svlékl s kotníku také růženec z chřestýše, a nemohl se ani dosti vynadiviti, kterak se stalo, že ho nechytly ve vodě křeče, ač nebyl chráněn tajemným oním kouzlem. Neodvážil se do vody, dokud růženec zase nenalezl, zatím však kamarádi se unavili a neměli již chuti ke koupání. I odešli stranou, upadli v zádumčivost a toužebně zírali přes širokou hladinu vodní v ona místa, kde se v sluneční záři hřála jejich osada. Tom se přistihl, kterak psal slovo »Rebeka« palcem své nohy do písku; i zahladil pískem to slovo a zlobil se na sebe pro tuto slabost. Proti své vůli však psal znovu a znovu to slovo; nemohl si pomoci. Rozházel opět písek a aby neupadl v pokušení, svolal oba kamarády.
Ale Pepík tak byl sklíčen na mysli, že skoro
