XV.
Po obědě vyšla naše trojice hledat želví vejce v písčitém břehu. Chodili sem a tam strkajíce pruty do písku a kdykoli přišli na sypké místo, poklekli a rukama hrabali písek. Tu a tam bylo jich padesát až šedesát v jediné jamce. Byla to docela kulatá, bílá vajíčka, trochu menší než vlaský ořech. Toho dne večer, jakož i druhého dne (v pátek) ráno vystrojili si skvělou hostinu z míchaných vajíček. Po snídani běhali s jásotem po břehu, honili se vespolek, ztrácejíce cestou kus po kuse ze svého oděvu, až tu stáli docela nazí, a pak prováděli v mělčině další své šprýmy, zabíhajíce do silného proudu, jenž jim občas podrazil nohy a takto znamenitě přispěl k většímu obveselení. A chvílemi se stavěli ve skupiny a dlaněmi na sebe šplíchali postupujíce proti sobě s tvářemi odvrácenými, by je chránili před rozstříknutými proudy, a posléze se chytili a tahali, až konečně vítěz »pasáka dal« kamarádovi a pak se spletli ve směsici bělostných údů a vstávali funíce, pokřikujíce, smějíce se a vzduch lapajíce zároveň.
