Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/148

Tato stránka byla zkontrolována

lednímu však našli vor, uvázší na břebu Missouri ve vzdálenosti pěti neb šesti mil od osady, a všechny naděje takto zmařeny; utopili se, neboť jinak by je byl hlad jistě večer, ne-li již dříve domů dohnal. Bylo usouzeno, že hledání mrtvol zůstalo pouze z té příčiny bez výsledku, že se neštěstí přihodilo v prudkém proudu, ježto by jinak hoši, dobří to plavci, jistě se byli dostali na břeh. To bylo v noci ze středy na čtvrtek. Nebudou-li ani do neděle mrtvoly nalezeny, bude všeliká naděje marná, a bude se tudíž toho jitra za ně odbývati smuteční bohoslužba. Tom se zachvěl.

Paní Harperová dávala vzlykajíc dobrou noc a měla se k odchodu. Pak obě nešťastné ženy podlehnuvše stejným citům vletěly si do náručí, ulevily si pláčem a rozešly se. — Teta Márinka dala tentokrát nad obyčej něžně Sidovi i Marii »dobrou noc«. Sid si také trochu zafňukal, Marie však si poplakala od srdce.

Teta Márinka poklekla, a tak tklivě a dojemně se modlila za Toma, a v jejích slovech a jejím starém, třesavém hlase jevila se tak neskonalá láska, že se dříve ještě než modlitbu skončila, chlapec v slzách rozplýval.

Když se tetička odebrala na lože, musil ještě chvíli zůstati v úkrytu, poněvadž čas od času zoufale vzdychala, převalujíc a převracejíc se nepokojně na loži. Konečně však ztichla, stenajíc jenom trochu ze spaní. Tu teprve chlapec vylezl z úkrytu, stanul