»Budeš-li mne ještě déle dopalovat, vezmu kámen a praštím tě do hlavy.«
»To se ví, že praštíš.«
»Bodejť že praštím.«
»A proč to teda neuděláš? A proč to pořád jenom říkáš? Proč to neuděláš, ha? Protože máš strach.«
»Nemám.«
»Máš.«
»Nemám.«
»Máš.«
Zase přestávka, během níž se hoši vzájemně prohlížejí a sem a tam se klátí. V tom se náhle ocitnou tváří v tvář.
Tom pravil: »Jdi mně odtud!«
»Jdi si sám!«
»To by se mi chtělo.«
»A mně se teprv nechce.«
Tak stál jeden proti druhému s nohou v před vykročenou, a vší silou do sebe strkali hněvem, se rozpalujíce. Však žádnému se nedařilo. I rvali se, až se oba zapotili a zrudli, pak ale si vzájemně oba povolili a Tom pravil:
»Ty babo hloupá. Počkej, já o tobě řeknu většímu bratrovi, ten by tě malíčkem schromil, řeknu mu, a on to udělá, počkej.«
»Co mně je po tvém větším bratrovi? Já mám ještě většího bratra, než je tvůj; co pak ten, ten
