»Musil bys, Frantíku. Co bys si tedy počal?«
»To bych nesnesl. Utek’ bych.«
»On by utek’! No, ty bys byl povedený poustevník. Ty bys to proved’.«
Pirát »Rudá Ruka* neodpovídal, byl zabrán do své práce. Právě totiž vydlabal vodnici a k hlavičce této připojil lodyhu ze silné trávy; hlavičku nacpal tabákem, přiložil uhlík a vypustil kotouč vonného dýmu; dokonalá rozkoš zírala z jeho tváří. Ostatní piráti záviděli inu velebnou tuto neřest, a rozhodli se v duchu, že si ji také v brzku musí osvojiti.
V tom pravil Frantík:
»A čím se piráti zabývají?«
Tom odpověděl:
»Ach, což pak ti mají blahé časy — přepadají koráby, pálí je, vezmou peníze, a zakopají je někde na ostrově na strašlivých místech, kde je duchové a podobné bytosti hlídají, a pobijí všechny muže na lodích — pošlou je na prkénko«.[1]
»A ženy unesou na ostrov,« dodal Pepík; »nezabíjejí ženy.«
»Ovšem, že ne,« přisvědčil Tom, »ženu nezavraždí pirát, — neboť je příliš šlechetný. A pak, všechny ženy jsou hezké.«
»A v jaké šaty se oblékají! V samé zlato, stříbro a diamanty,« pravil Pepík s nadšením.
- ↑ Na palubě nad vodu položí se prkno a zajatci se zavázanýma očima po něm se ženou. Pozn. překl.
