manul. Předplácela se na všecky časopisy s názvem »Zdraví« a na všecky frenologické šmejdy; a celá se jenjen třásla na skvělou tu hloupost, jež zírala z každé řádky. V nesmyslné rady týkající se otázek, jak třeba větrati, kdy jíti spat, kdy vstávat, co jísti a co píti, jak mnoho denně se pohybovati, v jaké býti náladě, a jaké šaty nositi, věřila jako v evangelium a při tom ani nepozorovala, že zdravotní její listy obyčejně po měsíci zavrhly, co před měsícem doporučovaly. Byla to bytost prostosrdečná, jež neznala klamu; dala se tudíž snadno ošáliti. Sebrala všecky dryáčnické rady, všecky dryáčnické léky a takto vyzbrojena smrtí, objížděla na bledém koni — obrazně řečeno — s »peklem v patách«. — Pokládala se za anděla nemocných a za vtělenou »gileadskou masť« strádajících sousedů.
Právě se hlásalo léčení vodou a Tomův stav přišel jí náramně vhod. Denně ho budila časně z rána, do dřevníku ho postavila a proudy studené vody na něj lila; pak ho ručníkem jako pilník ostrým vydrhla, do mokrého prostěradla zabalila a pokrývkami obložila, div z Toma duši nevypotila; »žluté její skvrny draly se póry,« jak říkal Tom.
Přes to však více a více se vzmáhala jeho melancholie, i bledost a sklíčenost. I začala ho koupati v horké vodě, pouštěla na něj sprchy a potápěla ho. Však černý smutek hocha neopouštěl.
