»To proto, že stál Potter ve vzdálenosti tří kroků od zabitého.«
Hrozné tajemství Tomovo a hlodající jeho svědomí zahánělo dobrý týden spánek s jeho očí; jednou z rána při snídaní prohodil Sid:
»Tome, ty sebou v noci vrtíš a takové řeči vedeš, že celé noci nemohu usnouti.«
Tom zbledl a sklopil oči.
»To je špatné znamení, « pravila vážně teta Márinka. »A jaké to myšlénky ti brání ve spaní?«
»Ale žádné. Nevím o ničem « Však hochova ruka se chvěla, že až svou kávu po stole rozlil.
»A mluvíš o takových divných věcech,« pravil Sid. »Tak na příklad posledně jsi volal: „To je krev, ano krev! krev!“ několikráte jsi to slovo opakoval. A pak jsi pravil: „Netrapte mne tolik — povím všecko. A co? Co povíš?«
Tomovi dělaly se mžitky před očima. Těžko říci, co by bylo dále následovalo; na štěstí zmizel však nepokoj z tetiny tváře; sama mimoděk přišla na pomoc nesnázím Toma. Pravila totiž:
»To je děsné! To bude jistě ta strašlivá vražda. Mně se o ní také zdá skoro každou noc. Časem myslím ve snu, že jsem sama tu vraždu spáchala.«
Marie se přiznala, že mívá také podobné sny. Sid, jak se zdálo, byl spokojen. Tom vzdálil se, jak jen mohl nejrychleji, a naříkal si potom po celý týden na bolení zubů, a pokaždé si na noc
