Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/112

Tato stránka byla zkontrolována

se klidně podívati na své dílo — nečekal, že se tu s námi setká.«

Náhle se dav rozestoupil; šerif prošel okázale zástupem, veda Pottera za rameno. Tvář chuďasova byla zděšena; strach mu zíral z očí. Když stanul před zavražděným, zavrávoral jako mrtvicí raněn, rukama zastřel si obličej a propukl v pláč.

»Já to neudělal, přátelé ,« zaštkal; »na mou čest, na mou duši jsem to neudělal.«

»Kdo pak vás obviňuje?« zvolal kdosi.

Tento hlas rozhodl. Potter pozvedl očí a beznadějně se rozhlédl. Uzřel »Rudého Józu« a zvolal:

»Ach, Rudý Józo, ty jsi mi přec slíbil, že nikdy — —«

»Je to váš nůž?« a šerif mu jej dal k očím.

Potter byl by klesl, kdyby ho byli nezadrželi; i posadili ho na zem. Pak pravil:

»Tušil jsem, že nevrátím-li se a budu-li — —«  Zachvěl se hrůzou, pak máchl mdle bezvládnou rukou a zvolal: »Pověz jim, Józo, pověz, vše — všecko již je marné.«

Frantík a Tom stáli tu jako ochromeni, s vytřeštěnýma očima a slyšeli, jak nelítostný lhář rozvíjí na pohled jasné vylíčení celé události, čekajíce každou chvíli, že Tvůrce sešle z modrojasného nebe blesky své na jeho hlavu, a divíce se, proč tak dlouho odkládá smrtící ránu. A když domluvil a živ i zdráv před nimi stál, tu kolísající jich úmysl zrušiti svou přísahu a zachrániti život