XI.
O polednách pobouřily strašlivé zprávy celou osadu. O telegrafu se tenkráte ještě nikomu ani nezdálo, a přec ta novina letěla od muže k muži, od skupiny ke skupině, od domu k domu — skoro jako po telegrafu. Pan učitel musil ovšem dáti dětem na odpoledne prázdno; divně by se naň osada dívala, kdyby toho byl neučinil. U zavražděného muže nalezen byl zakrvácený muž a kdosi v něm poznal nůž, Potterův — tak zněla novina. A opozdilý jistý občan napadl prý Pottera, jak se myl v »louži« as v jednu neb ve dvě hodiny v noci, a pak náhle prchl — podezřelá to zajisté věc, zvláště pokud se týká onoho mytí, jež Potter neměl ve zvyku. Po celé osadě hledali tohoto »vraha« (jedná-li se o vyšetření záležitosti a vynesení rozsudku, bývají lidé brzy hotovi), nemohli ho však nalézti. Jezdci rozjeli se na všecky strany, a šerif pevně doufal, že bude vrah do večera lapen.
Celá osada se hrnula ke hřbitovu. Žal opustil Tomovo nitro; hoch přidružil se také k průvodu,
